Opožděný Ježíšek,
aneb jak jsem učil jezdit
"Vindobonu"
na svém kolejišti.
Sice je již dávno po vánocích a Ježíšek má svoje pytle s dárky vyprázdněné, ale nějak se to tak semlelo, že na mě
ještě jeden zbyl a byl to vskutku dárek s velkým "D"
Po delším shánění a i za pomocí kamarádů se mi podařilo sehnat motorovou jednotku řady VT18 přezdívanou u nás pod
názvy Karlex či Vindobona. Pětivozovou soupravu se mi podařilo sehnat (skoro novou, jednou ježděnou) od jednoho Slovenského modeláře, který ji nabízel
přes inzerát. Místo předání bylo v Bratislavě a po počátečních potížích, kdy jsem v půli cesty zjistil, že jsem si nechal doma eura a tak jsem si musel v
Brně počkat, až otevře banka a mohl jsem si vybrat peníze. Poté vše již proběhlo podle scénáře a soupravu jsem si dovezl domů v pořádku.
Dopředu jsem věděl, že budu muset soupravu upravit pro svůj provoz, neboť z výroby je celá souprava propojena a sbírá
napětí z každého podvozku. Motor se nachází ve vloženém voze a je uložen pod podlahou.
Po rozbalení a nasazení soupravy na kolej na mne čekalo další nemilé překvapení, protože jsem musel trakční regulátor
vytočit o více než třetinu (oproti normálu) aby se souprava vůbec rozjela. S tímto jevem jsem se nanejvýš setkal u několika strojů vyrobených na zakázku,
ale u továrních nikdy až nyní. Problém je, že používám pulzní regulaci a některé stroje se s tím nějak nemohou srovnat, ale co, když učili jezdit ve Velimi
Pendolino, tak co bych já nenaučil doma jezdit Vindobonu…
Věděl jsem, že pomůže, když dám k motoru kondík s diodou a tak jsem začal testovat. Začal jsem hodnotou 1G, ale to
již jezdilo jako splašené a tak jsem snižoval a snižoval, až jsem skončil na hodnotě 100uF. Nevýhoda tohoto zapojení je ale ta, že můžete jezdit pouze
jedním směrem. Sice by mně to stačilo, ale trochu jsem zapřemýšlel, jestli by se to nedalo nějak vyřešit, abych mohl někde posunovat apod. Pomocí diod
se mi to nepodařilo vyřešit a tak jsem musel použít relátko, které má přepínací kontakt a umožní tak přepnutí mezi kondenzátory, aby měly správnou polaritu.
Vstupní napětí má 5V a tak když potřebuji jet opačně, tak se po vytočení regulátoru nejdříve sepne relé, to přepne kondíky pro správnou polaritu a poté se
souprava rozjíždí. Ale jak jsem říkal, tohoto budu využívat minimálně, jenom co kdyby…
Po této úpravě jsem se pustil do rozebrání ostatních vozů, kde jsem přerušil napájení na sbírání proudu a nechal jsem jej
jenom u prvního vozu. Jak jsem měl soupravu rozdělanou, tak jsem zároveň udělal poziční osvětlení na začátku a konci soupravy. Pro tyto účely používám
vysokokapacitní kondík 1F na 5,5V (záložní do PC) a tak po nabití jízdou, vydrží diody svítit ještě dvě až tři minuty po zastavení.
Potom jsem osadil strojvedoucího s pomocníkem a celou soupravu složil, poté přilepil ze spodu vozu magnet pro
vybavování obvodů a mohl jsem opět testovat a samozřejmě i fotit.
Po jízdních zkouškách jsem se pustil do patinování soupravy. Protože nechci mít soupravu moc špinavou, tak jsem
stříkal pouze spodní rám s podvozky a střechu. Boční stěny udržují zaměstnanci v čistém stavu, taky aby ne, takovou soupravu!
A ještě jsem si vzpomněl na jednu důležitou úpravu, kterou vám musím říci. Jednalo se o vykolejování soupravy v
obloucích. Při bližším ohledání příčin, jsem zjistil, že podvozek při vytáčení na něco naráží. Až po rozebrání vozu jsem zjistil, že tam překáží malý výstupek
na šachtě spřáhla o který se zadrhávají propojovací kabely mezi vozy. Po ubroušení tohoto výstupku se již káblíky svezou po kulise a nemají tak možnost
bránit kulise v otáčení.
Po úpravě jsem opět celou soupravu složil, provedl testovací jízdy a po třech dnech jsem konečně mohl říci hotovo,
souprava je schopna provozu na RSD (Radkovi soukromé dráhy).
Někdy do budoucna provedu ještě osvětlení interiéru soupravy, ale to je již námět na další reportáž. Pokochejte se tedy
touto krásnou soupravou, která jezdila v minulém století i po našich kolejích.
