Poslední únorový den jsme byli pozváni kolegy z Chrudimi na předvýstavní setkání a takové poklábosení jak by se řeklo - mezi námi modeláři.
Tak jako v knížce Karla Poláčka; bylo nás pět a jelikož jsme již prostorově výraznější musel vzít Víťa Oktávku, abychom se vzadu mačkali jen přiměřeně.
Naštěstí to k nim máme opravdu blízko a tak jsme cestu zvládli až na malou technickou závadu při zpáteční cestě dobře. Vypadla hadice sání z objímky a tak nám musel pomáhat v jedné dědince místní automechanik, ale vše dobře dopadlo, pěšky jsme jít domů nemuseli…
Ale zpět k setkání. Po příjezdu, někdy kolem desáté jsme provedli nejdříve přivítací ceremoniál a potom jsme se již zahleděli do vystavovaných exponátů a kolejišť. Vitrínky byly opět našlapané převážně našimi modely a bylo se opravdu na co dívat. Také nám kluci představili svoje nové klubové kolejiště ve velikosti HO řízené digitálně - teda jenom mašiny, výhybky mají na přepínače.
Kolega Víťa byl ovládáním tak unešen, že jsme ho od toho nemohli ani dostat.
Kluci nám to totiž půjčili ať si taky zajezdíme a tak by se dalo o Víťovi říci, že viděl snad jenom toto kolejiště a ostatní nějak přehlédnul.
Sice na něm není zatím nic k vidění, ale dokonce jsme jej i nafilmovali, hlavně ty mašiny s dlouhými vlaky a tak vám představím nejenom fota z této akce, ale i krátké video.
Dále tam bylo k vidění enkové a téčkové kolejiště ze kterých představuji alespoň fota. U téčkového kolejiště měli kluci problémy s elektroinstalací, kdy jim hořel tranzistor na regulaci trakce a tak se to pokoušeli ihned opravit a byli úspěšní, podařilo se a mohli opět jezdit.
Až jsme byli dočista nabažení a vykecaní, tak jsme něco po druhé hodině zvedli kotvy a vydali se k domovu. Cestou jsme se ještě stavili ve Slatiňanech na pozdní oběd, potom jsme ještě opravovali to auto a po půl páté jsme dorazili do domovského depa.
Mrkněte se tedy co jsme tento den prožili a viděli. Pěkné pokoukání přeje
