Ve dnech 27. a 28.6.2009 pořádalo železniční muzeum v Lužné u Rakovníka setkání parních lokomotiv pod označením 2D2, kterého se mimo jiné zúčastnili i tři stroje ze Slovenska.
Našeho Papouška a Rosničku doplnili Slovenské stroje řady 477 043 (Papoušek) a 464 001 (Ušatá). Návoz návštěvníků z a do Prahy zajišťoval Slovenský Pomeranč T678 012.
Na tuto akci jsme jeli akorát s Jirkou Hynkem a protože jsme chtěli zůstat i na noční focení,jeli jsme autem a v něm také posléze i přespali, abychom se za deštivé noci neplahočili domů.
Ale to již trochu předbíhám událostem, které nás v nabitém denním programu provázely. Po příjezdu (kolem desáté ráno) a prvotním rozkoukání jsme zaujali svá místa v očekávání příjezdu Pomeranče od Prahy. Bohužel měl asi půl hodiny sekeru, tak si myslím , že ten vystátý důlek je tam po nás ještě dodnes…
Po opožděném příjezdu jsme šli již vystát frontu na vstupenky do depa, neboť se již blížilo poledne a s ním i přehlídka lokomotiv na točně. Organizátoři to moc zvládnuté neměli a tak lidé postávali a chodili opravdu všude a pořídit tak pěkný záběr byl fakt problém. Musím zde i podotknout, že někteří „šotouši“ jsou fakt „jetí“ a vydrží celé minuty fotit z jednoho místa stále stejné záběry a nebo jen tak postávají ostatním v záběru a povídají si o blbostech.
Tady musím zalitovat, že je již vymyšlený digitální fotoaparát, fotit na klasiku to by si každý rozmyslel kolikrát si zmáčkne spoušť, ale pokrok nezastavíme a úchyláky taky ne.
Po defilé na točně se aktivní stroje přesunuly do stanice na mimořádné vlaky do Rakovníka a Milostína. Tímto směrem se přemístili i davy Šotoušů a očekávali až padne ten správný čas. Ačkoliv měli vlaky naplánovaný stejný čas odjezdu, tak se opět organizátorům nezadařilo a vlak do Milostína odjel asi o minutu dříve a tak ze současného odjezdu nebylo nic. Na místech jsme si počkali i do příjezdu vlaků nazpět a po posunu ve stanici se stroje opět ukryly do zázemí v depu, kde se po dozbrojení rovnaly na paprscích točny aby byly nachystány na noční focení.
Bylo konečně chvilku času se něčeho najíst a napít, vždyť již bylo pět hodin a my ještě nic nejedli. Po zdlábnutí šniclu jsme si zašli do místní hospůdky na pivko a zpříjemnili si tak čekání na noční focení v kruhu kamarádů, s nimiž se známe z podobných akcí jako je tato.
Před devátou hodinou jsme si šli pro fotografický vercajk a odebrali se stejně jako ostatní do depa. Za zvýšené vstupné jsme si tak mohli jít vyfotit odpočívající stroje. Opět tam bylo lidsky dusno, organizátoři nikde a tak jsem i já musel vyhánět lidi z točny, aby zaujali místo v půlkruhu před točnou a mohli si tak fotit i ostatní. Asi se ten nahoře na to již nemohl dívat a kolem desáté spustil první kapky deště, které posléze úplně zhatily noční focení a všichni se pomalu z depa vytratili, ba přímo někteří byli vyhnáni! Tak jsme již oba před půlnocí ulehali do naší autoložnice a nechali se uspat příjemným bubnováním deště na kapotu.
Vzbudili jsme se před sedmou hodinou, obloha byla zatažená, jen začít pršet. Po snídani jsme se šli ještě rozloučit aspoň přes plot s mašinkami v depu a poté již zamířili k domovu, přesněji řečeno do Jenče u Prahy, kde jsme chtěli ještě nafotit projíždějícího pomeranče jedoucího s dalšími návštěvníky do Lužné. Stanice je zrovna rozkopaná, jezdí se pouze po jedné koleji, protože zde silničáři dělají piloty na tunel a po podepření každé koleje budou pokračovat v ražení zeminy. Zatím zde cesta končí opěrnou zdí před kolejemi. Také nás zde zaujala přistávající letadla na Ruzyňské letiště, která sedala snad v tříminutových intervalech a tak jsme měli na celé dopoledne o další zábavu postaráno. Škoda, že nebylo modré nebe, letadla by na pořízených fotech vypadala mnohem lépe.
Podívejte se, co jsme s Jirkou prožili a již se těšte na další příspěvek.
Tentokráte z Pernštejnských slavností.
