160. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SLOVENSKÝCH ŽELEZNIC
MEZINÁRODNÍ DĚTSKÝ DEN
VRÚTKY 2008
Jízda parního expresu na oslavu 160.let Slovenských železnic.
Ve dnech 30.5.-2.6. uspořádal spolek Steam Story Agency jízdu parního expresu z Prahy Libně do Vrútek a zpět. Tento vlak byl vypraven při příležitosti konání oslav 160. výročí
železnic na Slovensku.
Vlaková souprava tažená Albatrosem 498 022 se skládala ze čtyř vozů:
služební pro vlakový personál, restaurační a dva lehátkové, takže tuto akci lze považovat na rozdíl od Bratislavy spíše jako rodinný výlet. A opravdu celá akce probíhala v pohodičce,
nikdo se nemačkal, nenadával, restaurační vůz byl vždy k dispozici pro žíznivé příznivce a nebýt spadlé troleje při zpáteční jízdě a následnému tříhodinovému zpoždění (zaviněné i
výpravčím), byla akce super až do konce.
Jelikož bych se do Prahy ráno špatně dostával, rozhodl jsem se přistoupit do tohoto vlaku až v České Třebové, kde jsem na tento parní vlak přestoupil a kde mě již čekali tři
kamarádi v lehátkovém kupé.
V Třebové jela mašina zbrojit do depa a osazenstvo z vlaku mělo zajištěnu exkurzi do nedaleké firmy CZ LOKO (viz pár foto).
Po dvouhodinové pauze jsme se něco před půl jednou rozjeli směr Vrútky. Cestou jsme
dělali zastávky na technické prohlídky s dobíráním vody a do Vrúteckého depa jsme v pohodové cestě ještě přijeli s náskokem.
Během soboty jsme si prohlédli Vrútecké depo, prolezli vystavované mašiny a nafotili si,či nafilmovali hvězdicové parní jízdy. Při odjezdu
nákladního vlaku z Vrútek se dokonce vzňala u tratě i tráva a tak jsme viděli v akci i hasiče z požárního vlaku, jedoucím za touto soupravou. Večer jsme potom poseděli a navázali
přátelství s místními hasiči a modeláři.
Nedělní den se nesl ve znamení jízdy zvláštního parního vlaku do Kremnice a zpět, kdy byla celá naše souprava připojena k dalším pěti vozům
určeným pro veřejnost. Po půl desáté se celá devítivozová souprava rozjela za rachotu dvou parních strojů směrem ke Kremnici.
Tam si lokomotivní čety dobraly vodu, udělaly údržbu a mazání a asi po dvou hodinách jsme se vydali nazpět do Vrútek. Hned za prvním tunelem
nás ale potkala taková malá nepříjemnost, kdy se roztrhly u posledního vozu vzduchové hadice a souprava zůstala stát zadní částí v tunelu, kde byli cestující s dětmi. Asi po deseti
minutách se souprava začala s velkými obtížemi do kopce rozjíždět a to byla pastva pro oči i uši všech takto postižených nadšenců jako jsem já. Po náročném rozjezdu již cesta
probíhala bez problémů a v podvečer jsme se vrátili do Vrúteckého depa.
Protože jsem byl stále vyvalený z okna, tak jsem i podle toho vypadal a tak jsem se musel jít vysprchovat. Na tom by nebylo nic divného, kdyby
netekla v depu pouze studená voda! A tak jsem jako jeden z mála podstoupil tuto šokovou léčbu, přežil jsem…
Po večerním dozbrojení našich žaludků a rozloučení s místními nás již čekala poslední noc před odjezdem..
Vzbudili jsme se do krásného pondělního rána a po osmé hodině jsme přejeli se soupravou z depa do stanice.a před půl devátou jsme dali vale
Vrútkám, nashledanou příště!
Ač jsme byli mírně zpožděni, tak nám pořadatelé udělali fotozastávky s průjezdem ve Strečně a ve Střelné, kde vlak couvnul do tunelu a opětovně
z něj s duněním vyjel a projel kolem nás.
Do této doby cesta probíhala s menším zpožděním bez problémů ale jen do stanice Jablůnka, kde nás odstavili z důvodu spadlé troleje někde u
Hranic na Moravě. Díky nemohoucnosti výpravčích jsme dostali ranu skoro tři hodiny a nebýt interpelace vedení vlaku snad až na ředitelství, tak tam snad stojíme dodnes. Potom to
již najednou šlo a jeli jsme i před osobákem! K našemu zjištění jsme ale nikde po stanicích nepotkávali odstavené vlaky a tak jsme nechápali proč nás tam vlastně tolik zdrželi. To ale již někteří nepražáci (včetně mě) začali zjišťovat jak se dostaneme vůbec domů a sháněli jsme jízdní řády. Někteří již vystoupili v Olomouci, aby se měli jak dostat domů. Já jsem výpravu opustil ve stanici Červenka, kde jsme zastavili pro technickou prohlídku. Nasedl jsem do rychlíku (taky zpožděného) směr Praha a jel s ním až do Kolína, kde jsem tak, tak (ještě že čekal) přesedl na vlak do Žďáru a byl jsem o půl deváté doma.
Kamarádi z vlaku mi poslali SMS, že přijeli teprve v 18 hodin do České Třebové (plánovaný byl příjezd kolem 15 té hodiny), po sedmé odjížděli a do Prahy poté dorazili o půl
jedenácté.
Cestou od vlaku jsem si dal na zahnání žízně dvě pivka, poté se doma konečně umyl a osprchoval již v teplé vodě a to mě tak nějak unavilo, že
jsem již po desáté padal únavou do postele…
Opět velký dík těm, kteří nám tuto akci připravili a těm kteří se starali o naše hladové krky.
Z těch sedmi set pořízených fotek jsem vám vybral průřez jízdou od České Třebové, tak
příjemné podívání.
